ALIENISMUS

MANIFEST ALIENISMU

Oznamujeme, že jsme nalezli cestu, nemožnost tvořit umění v současném světě. Jsme svědky spiknutí cirkusových klaunů, a tak se dnes již nebojíme tolik co včera. Na vině byly vágní ideologie a proti nim obraz zablesknutí. Taková drastická spatření nejsou rituálním předvojem. Vrátí se kdy Fido? Vloží se do loutkohry obři z masa a kostí? Všemu vyjma sebedestrukčního tlačítka se podařilo sebe sama zničit. Válka ve své nejblaženější podobě je un prisonnier en toute liberté. Aby se mohlo samo vysvětlit, bylo umělecké dílo vybaveno neonovými světly, kouřem, starými ponožkami a opičkou. Do situace je nutno zatlačit, nežli se novost obnosí, aby se zjistilo, kterým směrem leží pevnina. Všechny prostředky, kterými by šlo dokázat opak, se již vyzkoušely. Sado-maso divy na útěku z vězení poutají bachaře. Pod viaduktem o půlnoci, poezie prázdných obrazovek: moment pro rodinnou podívanou vyhrazený pro ty-kdož-pláčou. S lítostí odhalujeme, že toto nebylo naším záměrem. Rytmus, objem, zmačkané jahody, Drano. Aby se pohnulo horou, není nutné hned tvořit celý svět. Že by nás nesprávným směrem nasměroval náš přesně načasovaný chybný krok? Další Mrtvý Běloch znásilňuje mikrofon. Nejde o to vědět, ale o to nechat rozluštění na ostatních. Je mnoho anonymních sil, jejichž účelem je ničit. Přítomna na oslavě neposkvrněného klidu, nabídla lyrika neklidnou důvěrnost, kterou román, vzhledem ke svému rozsahu a směřování, nutně vylučuje. V dvojrozměrném vesmíru je Země placatá. Toto jsou samozřejmě fakta opakovaná donekonečna. Zápletky patří na hřbitovy.

ALIENISMUS PROTI ODCIZENÍ

Prohlašujeme se za NEPŘÁTELE všeho „umění“ produkovaného jako dekor pro despotismus. Masově vyráběného „kulturního“ odpadu navrženého tak, aby dětinštěl a vydusil život z této planety. Všech „vzdělávacích“ schémat, která plagují tvůrčí činnost v zájmu výroby zotročených tříd nevědomých spotřebitelů. „Akademických“ a „literárních“ kariéristů. Pseudo-„myšlení“. „Sociálních“ médií, jež de-socializují. Onanistické zábavy, která nevede k ničemu než „konsensuální“ impotenci. Vymyšlených „realismů“, ať už se objevují kdekoli.

Odsuzujeme maškarádu „veřejných intelektuálů“ – žoldáků korporátního aparátu státní bezpečnosti. Odmítáme všechny nacionalismy, monarchie a tyranii institucionalizovaného náboženství. Vysmíváme se představě, že by svět byl snad v ohrožení ze strany anarcho-feministek, homosexuálů, básníků, jinak-smýšlejících či „cizích sil“, jež pádlují na nafukovacích člunech přes Středozemní či Timorské moře nebo přelézají Velkou americkou zeď.  Zříkáme se proroků stupidity, které si beztvářní satrapové z daňových rájů vydržují k chvále liberálního „volného“ obchodu.

Coby zatvrzelí kulturní teroristé nespočineme, dokud nebudou všichni ti, kdo v honbě za vlastním obohacením provozovali či napodobovali retardovanou sentimentálnost pro fašistický pseudo-modernismus či neostalinistický, neomccarthyistický, neomahdistický anti-modernismus, viset za střeva svých „západních“ obhájců, kteří se dnes promenují v líbivém přestrojení za libertarianismus, politiku identity a „Novou upřímnost“.

Odmítáme falešnou volbu, kterou představují „nespokojenci“ dnešního pseudo-boje proti Systému, neboť ve skutečnosti nepředstavují pro Systém nic víc než vědomé a nevědomé agenty provokatéry. Obracíme se na všechny alienisty, aby bez ustání napadali představu, že „umění“, které platí a vlastní právně zaručené zájmy, existuje v zájmu „zlepšení společnosti“. Smějeme se hluboce zakořeněnému „kulturnímu“ snobství, které samo sobě postavilo pomník v podobě jednotvárných „uměleckých“ a „literárních“ časopisů, „žurnálů s masovým oběhem“ a veřejností placených „institucí“, které mají za úkol sešněrovat svěrací kazajkou saatchismu a murdochismu čtoucí masy již kreténizované estetickým šovinismem (liberálně demokratickým, korporátním, státně socialistickým, neokoloniálním, teokratickým atd. – kolaborační nadšení nezná mezí).

Všechna muzea „současného umění“ a jejich patroni odepsatelní z daňového základu, stejně jako komerční vydavatelství a redakce všech svatouškovských „literárních“ plátků nechť jsou s radostí vypařena. Jakékoli umění, které není sabotáží či deprogramováním přehnaného vlivu uměleckého kapitalismu a jeho lokajských celebrit, je diletantním pornem. Jakékoli psaní, které v oligarchii nevyvolává strach, nedostává svému jménu. Masová „kultura“ je pouhé propagandistické křídlo vojensko-průmyslového komplexu. „Umění“ je korporátní únos mimozemšťany. Poezii píší jenom „cizinci“. Odcizte globální kalifát!

 

CO JE ALIENISMUS?

Neustálá tělesná fluidita? Nesmírný monotón bez rozměru? Slepá ulička idealismu? Cosi zcela mimo tento svět, ale bez vstupního bodu do toho příštího? Pobřežní nápravné zařízení převlečená za daňový ráj? Posthumanismus pro neandrtálce? Nebezpečí pro budoucnost uvězněnou v nekonečně upravitelné minulosti? Bílý dům natřený načerno? Vědecká fantastika 2000 let poté? Hrací automat zvíci věžáku zapíchnutý v nebi? Ani největší smůla, ani největší štěstí vašeho života? Odfrknutí jdoucí proti tryskovému proudění? Rekordní úspěch u pokladen? Hlas, který promlouvá jen k vám? Ježkovy voči? Vetřelci proudící z mozku toho chlápka, co sedí vedle vás v noční tramvaji? Bůh tweetující ve 3 hodiny ráno? Bordelový pianista na pervitinu? Taxislužba kapitána Achaba s vytuněným turbopohonem? Lebka bdící na hromádce kostí? Zhasnutí motoru nad SSSR? Hvězdička namísto řitního otvoru? Filigránské habsburské zubní lékařství rozstřílené na padrť brokovnicí ráže 12? Ruletové kolo na Schwarzschildově poměru? Chemicky uchovaná předporodní neuróza? Portál do Velkého Obnovení? Psací stroj s kufrem uvnitř? Průsvitnost mlžného oparu? Dav shlukující se vám přede dveřmi? Úprk ve zpomaleném záběru? Policejní obklíčení? To poslední, nač si vzpomínáte, než jste se nevzbudili? Červený balón Paula Klee, jak prolamuje zvukovou bariéru? Něčí zdravá kůže, která vyvázne? Tyranské ego šňupající slzný plyn? Perikles vyhánějící barbary od Gallipoli? Muž mávající sekyrou? Richard Wagner sodomizovaný elektrickým fagotem? Jednobuněčný dárce orgánů? Neviditelná vlákna plnící její ústa? Limuzína vrhající se z Empire State Building? Kouzelný vrch na dně moře? Demokracie v sadomaso salonu Madam Blavatské? Dvanáctistupňový program na šikmé ploše? Elektrický obušek marinovaný ve škeblovém oleji? Zázračná zbraň s basovým reprákem? Encyklopedie Britannica vržená do meziplanetárního prostoru? Trpaslík ve večírkovém kloboučku? Saskatchewanský kanibal s jízdným zdarma? Smolinec pokrývající pisoár? Planeta X ve zpětném zrcátku? Dolar sající kurvy v kravatách na desetidenním flámu? Bod, v němž čas ztrácí význam, neboť se v něm nic neděje? Hemoglobin v růžových brýlích? Ho Či Min řídící dopravu kolem Uluru? Ukřižované Arménky v popíratelné genocidě? Dvojitý adaptér pro tříproudovou havárii? Kafkův brouk nasazený do hlavy státní byrokracii? Past na krysy pro královo výpalné? Všechna značení východu ve všech kinech na Zemi vybuchující současně? Reforma dlužných daní? Egyptský sarkofág s křídly? Psychická operace provedená robotem? Autentické polstrování z leopardí kůže? Psí oko zalité krví? Trpasličí hadí žena uvězněná ve vašem uchu? Martin Luther King se šminkami? Konzervované hnidy? „Ground zero“ někoho jiného? Skalpování parukáře? Virtuální ROM zvíci Kolosea? Sebevražedný robertek vypsychnutý na Zoloftu? Černá kyselina rozlitá po celé stránce? Fašismus bez všech těch nevýhod? Tři slepé myši s připevnitelnými tlumiči? Dorzální hippocampus uvařený ve sklenici? Konec, který nemohl přijít dost brzo? Obrazová eugenika pro slepého? Keplerův pětiúhlý vesmír pozpátku? Android přitlučený k nesprávnému skleněnému stropu? Indiánské léto, které se vrátí zadní uličkou, aby vás zamrazilo? Autista, který namemoroval všechny vaše myšlenky, včetně této?

 

DIALEKTICKÝ ALIENISMUS

Vyšli jsme z předpokladu psaní coby protisíly odcizení, což se nejjasněji vyjevuje v institucích masové kultury a „permisivního“ esteticko-morálního majoritarianismu.

Alienismus začíná s faktem psaní – tedy výrazem, bez abstraktních formulí, materiálních procesů, jimiž jazyk skutečně prochází, aby završil svůj významotvorný potenciál coby zobecněná poetika, nespoutaný Literární Teologií.

Na základě kategorie Literatury jako takové, řečeno jejími slovy, jsme viděli, že psaní – kdykoli si ho pro sebe vyvlastní práce kulturního „průmyslu“ – klesá na roveň spotřebního zboží, ba stává se z něj komodita z nejhanebnějších; že hanebnost literárního spotřebního zboží je v nepřímé úměrnosti k síle její produkce; že nutným výsledkem tohoto ponížení je hromadění prestiže v úzce permisivní Kultuře, a tedy podnět k Monopolu hrozivější podoby.

Uskutečnění Literatury se odehrává normalizací, zpředmětněním. „Produktem“ Literatury je vyvlastněná forma, kterou nabalzamovali v předmět, z níž se stal artefakt: je jím objektifikace psaní. Stejně tak předmět, který Literatura vyrábí vyvlastňováním psaní, proti nám stojí coby cosi odcizujícího, coby vnucená závislost na „Kulturní Produkci“.

Ale práce psaní je přeci cizí vší předmětnosti, odcizená coby Literatura.

Vyvlastnění psaní vypadá jako odcizení natolik, že čím více předmětů se vyrobí namísto „cizí“ práci, tím více psaní spadá pod nadvládu pouhé Literatury. Takto omezené na Literární artefakt, ztrácí psaní své uskutečnění, až zcela vyhladovělé zaniká.

Alienismus psaní znamená, že psaní od-mítá veškeré takovéto podrobení (kterým se z něho stává předmět, existence ve vnitřním vyhnanství). Aby se vyhnulo tomuto omezení na simulakrum sebe sama – aby nebylo odcizené samo sobě – psaní se samo vyhání pryč ode všech podob kategorického imperativu. Alienismus je doménou kategorického rozptylu. Tváří v tvář inkrementálně násilných donucení představuje deziluzivní vymanění. Všechno psaní, které není odcizené samo sobě, je tak rozvrácením Literatury, Kultury.